Vegas bejby
Hyperkomerčně kýčovitá záležitost uprostřed pouště plná nejdivnějších lidí všelijakého kalibru - Las Vegas. To, co tu potkáte na ulici zejména večer, asi nemá jinde co do pestrobarevnosti konkurenci. Zkusím začít nějak popořadě, ale mám z toho jeden velký mišmaš.
Do města jsme přijeli po Stripu - hlavní ulice lemovaná nejslavnějšími casiny. Pro představu: Luxor (obří černá pyramida se sfingou), New York New York (na sebe nalepené mrakodrapy, kolem nichž lítá obří horská dráha + socha svobody), MGM, Hard Rock, Paris (s Eiffelovkou), Bellagio (se zpívající fontánou), Ceasars Palace (doslova), Venetian (mini Benátky), Flamingo a další.
Abych nezapomněl, předtím jsme strávili 4 hodiny nakupováním v outletu (je potřeba, Česťa si např. koupil überpunkově červené bermudy). Po průjezdu Stripem jsme dědovi (který s námi není nijak spřízněn) koupili pakl plzní (že přestal s pitím, jsme samo nevěděli) a pro Harpa (lovecký smeták) kostičky. Na večeři nás pozval jeho syn (Robert) s chotí (Ginger) a zbytkem rodiny (Gingeřin brácha, dcera Alex, její přítel a další). Robert je milovník piva, takže jsme pro plzně našli vděčné odbytiště. Vzhledem k tomu, že tahle větev americké rodiny není mormonská (kdo by taky ve Vegas mohl být mormon), jsme celkem slušně bavili.
Ginger nás vzala další den do Red Rocks (je to správně potrefená ženská). Hanys s Jeňou pak strávili odpoledne s Alex (divoká po mámě) u vody a já vyrazil s Česťou nakupovat hodinky. Pro jistotu jsem si koupil dvoje, jedny obří jak se ve Vegas sluší a patří a jedny Rip Curlí, protože jsem je prostě chtěl.
Večer jsme vyrazili gamblit a nechat se ohromovat potrefeností tohohle města. Teda, nejdřív jsme se v půlce cesty vraceli pro Česťův pas a pak Hanys minul odbočku, takže jsme jeli na Strip asi hodinu. A vůbec, noční život ve Vegas se popsat nedá, fotit jsem moc nefotil, protože jsem nechtěl vypadat jak japonský turista (i v Praze z nich mám kožní vyrážku). S Jeňou jsem zvolil strategii obrazit co nejvíce casin a atrakcí a předstírajíc hraní slotů inkasovat drinky zdarma (což se moc nedařilo). Průběžně jsme si pásli oči na prsatých dealerkách a dalším ženstvu, u kterého jsme to měli předem prohrané díky naší nevyrovnané platební bilanci. Česťa s Hanysem se rozhodli vyhrávat na black jacku, aby své zisky mohli následně prohrát na ruletě. I když Hanys zůstal díky důmyslné kombinaci bonusů při registraci v každém casinu v plusu asi dvacet babek. Po cestě k dědovi jsme o půl páté ráno nakoupili ingredience na anglickou snídani (tedy oběd ve své podstatě) a šli spát.
Hanys nám ukuchtil vajíčka se slaninou a párkama, děda si smlsl, my se dvě hodiny dohadovali, jak to udělat dál, rozloučili se zbytkem rodiny a vyrazili na sever Death Valley, kde se měl ukrývat v poušti ghost town (opuštěné městečko). Cesta z Vegas do DV je fajn v tom, že nastavíte tempomat na 80 mph a můžete zbytek cesty hrát karty s ostatníma v autě. K DV jsme dorazili až po setmění, sjeli jsme ze silnice a navigace nás podle zadaných souřadnic vedla asi 250 m pouští, až cesta před náma skončila - protrhla ji jarní voda. Nu což, auto jsme odstavili a vyrazili 3,3 míle pěšky. Nikdy jsem neviděl svítit měsíc tak, abych zřetelně každému viděl do tváře a všechny objekty vrhaly výrazné stíny. Po lehkém pseudodobrodružství jsme dorazili do ghost townu, které bylo osvětlené, a vedla do něj asfaltka z druhé strany (no není to super?). Zklamaní z dalšího zjištění a lá „amerika ve spreji” jsme přespali v poušti a ráno přejeli do DV. Jak vypadá údolí s nejnižším místem Ameriky, si prohlídnete na fotkách. Jak jsme vypadali my v údolí, kde jsme naměřili 46°C ve stínu, si prohlídnete taky. Jeňa si potřeboval mermomocí ověřit, jaké je to šmajdat ve vedru pouští, takže si s klukama střihli výšlap na duny (já jsem si úpal nechal ujít).
Lehce dehydrovaným nám po dalším výšlapu docvaklo, že se na Hoover Dam už nestihnem dostat, tak jsme přespali znova ve Vegas. Podle referencí nasbíraných v kempu v San Diegu jsme vybrali hotel Circus Circus. Já si teda po cestě ještě vydupal menší dobrodrůžo - vyřazené neony z vegasských casin a hotelů. Stálo mě to přelezení dvou plotů a vyplašení půltuctu koček (už si nepamatuju, kdo koho plašil). Večer jsme se z důvodů svých a svých opět rozdělili. Česťa s Hanysem doháněli atrakce na Stripu, které jsem s Jeňou oběhl už dřív. My dva jsme oprášili pověst párty boyz a roztočili dolary ve víru barů a casín.
O tom, jak jsme zmokli v Grand Canyonu, bude pohádka příště.
Ad Amerika ve spreji: tahle zem má tu vzácnou vlastnost - neexistuje nic, co by tu neměli v extra menším měřítku (či extra větším měřítku) než ve zbytku světa. Všecko co potřebujete, tu seženete i v koncentrované podobě - sýr ve spreji, olej ve spreji. Všechno musí být pohodlné a všude se musíte dostat autem. (A pokud je to „složitější” musí to mít nápis nejlépe se zákazem a příkazem, aby to průměrný amík neudělal přesně naopak).
Fotky (nepřotříděné, doufám, že nebude faux pas) najdete tady (na závěr připojeny i ďáblovy obrázky z poslední noci).
