Nenapadlo vás někdy, proč existuje milion vtipů o blondýnkách? O hloupých blondýnkách? Kde vznikl mýtus, že blond ženy mají v hlavě zákonitě nasprázdno (nitku, která drží uši u hlavy)? Troufám si říct, že odpověď na tuto otázku je daleko prostší než „hlubokomyslné“ vtipy o blonďatém něžném pohlaví.
Pánové, začněte u sebe. Převážná většina mužské populace má slabost pro blondýny (převážně pro ty co při chůzi přepadávají dopředu). Nemám pro toto tvrzení žádné vědecké odůvodnění (sám navíc touto úchylkou netrpím), ale stačí se podívat pár let do minulosti. Jakou barvu vlasů měly kyprá Marilyn Monroe, vychrtlá Twiggy, umělá Pamela Anderson, atd., atd. Porno filmům natáčeným dříve především pro mužskou část populace (slovo „dříve“ jsem uvedl, protože časy se zřejmě mění, viz zde a zde) kralovaly jak jinak prsaté blondýny.
Tak tedy co udělá „každý potentní“ chlap se svým objektem zájmu? Snaží se ho svést (pro ty, co četli „svézt“, dodávám „ojet“). Blonďaté sexuální objekty rozhodně nejsou, alespoň v první fázi, pro muže vysněnými matkami dětí a ozdobami domácností. Chlapi je chtěj do postele, chtěj je pokořit, dobýt, udolat, a když se jim to povede, tak se můžou co? Chlubit! Průměrný chlap ví a cítí potřebu se se svým vítězstvím pochlubit kamarádům, protože ti mají přece podobný cíl. Se svým úspěchem získává jejich respekt a může se stát vůdcem smečky blondýdobyjců!
Pro účely dosažení svého cíle však nepíšem básně ani neplodíme romantické výlevy. Taková bloncka na báru se od prvotřídního nabíječe z Horní Dolní spíš dočká oslovení ve stylu: „Čau kotě, tydle fajnový nohy si určitě nepořídila v místní sámošce, he?“. Jenže blondýnky se od ostatních žen neliší v ničem krom barvy svých vlasů. A tak odolávají nájezdům dychtivých mužů přibližně stejně jako ženy ostatní. Takový téměř průměrný až průměrný chlap se však s porážkou jen tak nesmíří. Je to tupá kráva, která nedokázala docenit jeho kvalit, nepochopila jeho inteligentní humor ani důmyslné sváděcí techniky. Ta blonďatá frigida, jež pošlapala jeho blondýdobyjské ego, musí zaplatit!
Kam až paměť šahá, bylo zesměšnění zaručeně nejlepším způsobem, jak někoho veřejně ponížit a odrovnat. Je to dementní a člověkem ověřené. Již na 1. stupni ZŠ se o přestávkách vyvolávaly potyčky vymýšlením potupných rýmovaček na jména neoblíbených spolužáků (původně jsem chtěl v této závorce uvést příspěvek z vlastní zahrádky, bohužel jsem si ani po delším lámání hlavy nevzpomněl… Jak alibistické hehe!). S přibývajícími roky a snad i rostoucí úrovní intelektu to už výš nepostoupilo, ale zas na druhou stranu v jednoduchosti je síla že. A tak se začali „poražení“ chlapáci mstít. Jak vidno jest na počtu vymyšlených vtipů s tímto tématem – úspěšně. Dosti taky možné, že své polínko do ohně přiložily brunetky, černo či rusovlásky pukající závistí nad úspěchy svých blonďatých kolegyň u ať už vysoce či pouze dobře postavených mužů.
Udělejme si v tom tedy jasno. Blbé jsou všechny stejně a barva vlasů se na tom nepodepíše ani za mák, hihí.