Loď nafocená, 1 300 km za náma, trávíme víc času kravinama než cestováním (je potřeba se odreagovat neasi). V Troy jsme mimo řešení lodi narazili na sraz veteránů, fajn zážitek takový osmivál. Staré vágeny se spotřebou sto na sto a opěrnýma kolečkama za zadním nárazníkem, aby se nepřevrátily na světlech, kdyby to šofér přehnal s plynem při rozjezdu. První zásek jsem zaznamenal, když jsem se vymotal za Detroit a GPSka napsala, že další změna směru trasy (což znamená např. i přejezd přes 3 pruhy v na jinou dálnici) bude následovat za 254 mil. Poměrně vtipný je tu systém zákazů a upozornění (jinými slovy rozumný člověk ví, blbého kopni, napiš mu ceduli a vystraš ho jak malé děcko, aby ho to ani ve snu nenapadlo udělat). Např. dálnice lemují cedule: Za sražení workera u cesty 75 000 $ pokuta a 15 let vězení. Pokud vás nezavřou, tak pokutama hrozí za všecko. Za Chicagem nás navigace, abychom se vyhnuli placenému úseku, zavedla na lehce černé předměstí. Člověk dostane trochu smíšené pocity, když 20 minut neuvidí bílé kůže (nepřeháním - okýnka jsme radši nestahovali).
První poznatky k naší káře - 3.3 litru V6 znamená pro americké auto amerických rozměrů leda nadprůměrnou spotřebu a podprůměrný výkon, ale na 70 mph po dálnici by stačil motor i poloviční… V Americe se na turba nehraje, tady to naženou hrubou silou. Šestihrnec se tu hodí spíš pro čtyřdveřový sedan (to platí i pro Toyoty a Hondy). Benzin zatím stojí cca 2.7 USD/galon - zatím nás to vychází v přepočtu asi 1,60 Kč/km. Jen pro představu, u Walmartu stálo naproti nám zaparkované maličké VW Polo - ideální na takového domácí ježdění po městě (proto mělo jenom 2,5 l motor). Naprostá spokojenost zatím převládá u velikosti vnitřního prostoru. Sedíme tu jak na gauči, obě zadní řady sedadel se dají sklopit do podlahy a dva se tu vyspí bez problému. Za volantem je slušný rozhled a manévrovat s 5-6 m (můj odhad) dlouhým autem není absolutně problém.
Když jsme u toho Walmartu (něco mezi Lidlem a Knoflendem u nás), stihli jsme tam strávit polovinu mládí a nakoupit nejdůležitější věci na cestu (míč na americký fotbal - pojmenován jako Vendelín Wilson, galon kakaového mlíka, kabel mezi ipod a rádio, karimatky, v plánu jsou basebalové pálky, ale nevíme, jestli nás s nima pustí do letadla). Co se potravin týče, veškeré tučné, přeslazené jídlo a pití bez vitamínů stojí pár kaček, ovoce tu koupíte v přepočtu od 50 kč/kg.
Konečně jsem dorovnal spánkový deficit. Včera v 10 jsme to zapíchli v Tiki Inn motelu. Klasika - televize, dvě užší dvojpostele (Česťa se nechtěl tulit, tak jsme ho nechali na zemi).
PS: Už jsme zjistili, že i v Americe prší. Sakra.
PPS: V Nebrasce jsme na dálnici najeli na zpívající silnici, docela sranda
PPPS: Jak jsem vzpomněl deprimujících 254 mil bez změny trasy (viz výše)… tak jsme už absolvovali 285 mílí ve stejném duchu (představte si 460 km cesty, kde jediné zatočení znamená přejezd do jiného pruhu), mno a na Jeňu teď právě vyskočilo 535 mílí (to čumíte, co? Chichí…) A k tomu dešti - no škoda mluvit.
