Ta opuštěná padesátka zas tak opuštěná nebyla (průvodce asi nestihl aktualizovat). Přes noc jsme si střihli pár příhod jako Hanysův manuálně vytvarovaný suchý záchod na obří kupě štěrku, nebo čučení na hvězdy z cca třítisícového kopce v poušti (takovou tmu a tolik hvězd si v Evropě neprohlídnete). Ležíc na karimatkách před autem a pozorujíc mléčnou dráhu nás zastihl bílovousatý motorkář na chopperu (klasika v kůži s hrncem na hlavě). Chtěl pokecat, měl namířeno taky do SanFran, jen mě trochu zaskočil jeho hlas 16ti letého chlapce. Tak či onak „zkratka” přes poušť byl lepší nápad než dálnice. Před Renem nás při chytání signálu na parkovišti Burger Kingu lehce vytrhl frajer v Chevroletu Nova SS upraveném na Deathproof car (viz Tarantino movie). Hanysovi se ještě hodinu potom klepaly kolena a dokola si na foťáku přehrával video s řvoucím motorem tohoto 6ti litrového úletu. Osobně si myslím, že Hanzovi rodiče neviděli na jeho první Vánoce rozzářenější obličej. Díky již několika dny prověřenému sofistikovanému plánovacímu systému „Nevíšcobudeza4hodiny” jsme se na křižovatce rozhodli, že se spláchnem v jezeře Tahoe a navečer hurá do San Fran.
Vzhledem k tomu, že jsme kluci ušatí z VŠE, nasbírali jsme cestou mnoho slevových kuponů do motelů. Vybrali jsme (jak jinak) ten nejlevnější a nejvíc v centru umístěný. Rezervaci ubytování samozřejmě v zásadě předem neřešíme, na to jsme příliš free cool in. V našem hektickém plánu se však vyskytla decentní mezerka - v 11 večer v centru San Fran motely nezejí prázdnotou, ou, ou. Problém se vyřešil v 3. motelu, kde jsem „po česku” zaplatil pokoj pro jednoho (s postelí pro dva a s místem pro 4 při spaní na zemi). Původně jsem chtěl zbytek posádky do pokoje nenápadně protáhnout. Nenápadné manévrování však poněkud pokazil fakt, že jediné volné parkovací místo znamenalo nacouvat mezi auto a stěnu, sloup a auto se sklopenýma zrcátkama (15 cm u řidiče, 25 cm u spolujezdce, Dodge má zadní dveře vysouvací). Přes menší útrapy jsme vyházeli základní věci ven a nastěhovali se do pokoje.
Zábavná vsuvka (Mezi drobné nevýhody našeho vágenu patří bezesporu vybitá baterka v klíčích. Zamykáme tedy tlačítkem ve dveřích řidiče a odemykáme klíčem přes řidiče a ostatní dveře pochopitelně přes ono tlačítko): Vzpomněl jsem si, že jsem nechal průvodce v autě - pro hrubé naplánování dalšího dne zásadní. Seběhl jsem tedy k zaparkovanému autu. Vzpomínáte na rozměry parkovacího místa? Místo řidiče postaveno ke stěně… Nebudu napínat. Po pár pokusech auto otevřeno následujícím způsobem: na špičkách se natáhnout kolem sklopeného zrcátka (se notně zataženým břichem) od předního blatníku ke zdířce na klíč, prsteníčkem a prostředníčkem otočit klíčem v zámku, protáhnout ruku po loket dovnitř a lžící drženou za špičky prstů zmáčknout odemykající tlačítko pro ostatní dveře (varianta s kartáčkem selhala - moc pruží), nastoupit bočníma šoupacíma dveřma ze strany spolujezdce. To, že jsem nahoru do pokoje donesl Hanysův batoh a průvodce zapomněl v autě, není nutno zmiňovat.Veri gut, bjůtyfl…
Následující den jsme běhali po zlámaných ulicích Frisca, bohužel pod mrakem. Nejdřív na ně nadáváte, pak si to zamilujete, nechápu, jak to město postavili, ale bavilo mě to (pravoúhlá křižovatka, z toho minimálně dvě ulice kolmo k sobě vedou nahoru, příp. dolů). Skoro všude stojí evropské auta (trochu zklamání, ubírá to na atmošce), zas na druhou stranu by je ty jejich příšery v takových ulicích asi sežraly. China town je opravdu china town, najednou nejste ve Friscu, ale v čínském městečku, kde potkáte jenom rýžové lidi, nápisy v klikyhácích, obchůdky se vším (opravdu), divné domy, čínské všecko. Pojezdili jsme v tramvajkách, navštívili pár muzeií (doslova), podívali se na sajstsínk poinc of interest (zas taková hitparáda to nebyla) a chtěli vyrazit na Alcatraz. Výlety na Alcatraz jsou zabůkované na týden dopředu, takže změna. Vyrazili jsme do Castro (čtvrť gayů a lesbiček), přeci jenom je tím SF proslavené (každý vám připadne podezřelý, každý!), vyrazili jsme na Twin Peaks (výhled se nekonal, oba vrchy v mracích, ale potkali jsme tam skupinku z Uherského Hraďáku), zahráli jsme americký fotbal v Golden Gate Park (pan Wilson potřeboval provětrat) a podívali se na zasmogovaný Golden Gate Bridge zleva. Pak nastal čas Č. Nakupuju už totiž asi na 48. pokus spacák.
Do navigace jsme zadali Wal-Mart a vyrazili 20 minut cesty ven z města. Představa, že bych měl další noc mrznout v autě, no way. Vítězoslavně jsme ve směru San Jose dorazili do komplexu budov, z nichž se jedna honosila názvem Wal-mart. Jak tomu osud posledních pár dní chtěl, nejednalo se o Wal-Mart prodejnu, jak hlásila navigace, ale o ředitelství firmy. Kluci z TomTomu u mně mají pivo (převrácené do klína).
Absolvujíc menší zácpu, jsme se vrátili do města nafotit noční Golden Gate Bridge a China Town. I přes přátelské úmysly na molu u mostu GG Hanys natolik vylekal čínské spoluobčany svou mikinou s bílým znakem na levém prsu (a lá SFPD), že naházeli za celý večer zcela jistě legálně nalovené kraby (pro představu cca 25 cm dlouhé) zpátky do Pacifiku. Tím víceméně naše story ve Svatém Františku končí. V noci jsme naskákali do auta, já zamáčkl slzu a vyrazili směr Yosemity.
V průběhu trasy jsem zastavil asi u 4 Wal-Martů pro spacák - neúspěšně. Po půlnoci Hanyse napadl nejúžasnější nápad - svítí kontrolka výměny oleje, máme od kamínku prasklé přední sklo, nefungují klíče, auto je špinavé jak to prase, je čas ho vyměnit za Kalifornské. (Vsuvka pouze pro bývalou 4.H SPŠ Zlín - vše se odehrává v Oaklandu. Všechny ujišťuju, že hláška padla nejednou). Zpátky k Hanysovu nápadu - přijeli jsme do National rent car a Hanys se pustil do vyřizování. Než se vrátil, tak jsme mu chtěli asi tak 3x uřezat hlavu (netrpělivosti se v pozdní hodiny moc nedostává). Na naše zvyky neuvěřitelné ochotný personál nám sdělil, že nám auto vymění za jiné (Dodge nemají). Ve zkratce - prohlídli jsme 3 auta, o všech byl Hanys přesvědčený, že jsou nejlepší na světě, 2x jsme přeskládali bágly tam a zpátky, abychom zjistili, že co do prostoru je Grand Caravan stejně nejlepší a po hodině odjížděli v tom samém autě pryč. Miluju ho, mami, asi si ho vezmu.
Ráno před Yosemitama jsme narazili ještě na jeden obchoďák. Mám spacák! Možu dělat pytloviny do noci a nenachladne mi chrbát! A Jeňa koupil pumpičku. Pan Wilson nám trošku z toho sportovního náporu ušel.
PS: Předešlé řádky píšu z nočních Yosemit. O parku nemá moc smysl vyprávět, tohle dílo uvidíte na fotkách (až se konečně dostanu k lepšímu netu a budu je moc někam nahodit). Teď už jen dementně tragikomicky úsměvný závěr. V rámci naší organizace bordelu v autě jsem si při pojížďkách po Yosemitech promáčkl display na notebooku. Uprostřed monitoru mám teď praskliny a černý flek velikosti nektarinky - je potřeba šetřit, Honza si prostě umí rychle vydělat… kolik bude stát nový, nechci radši ani vědět.
PS: Při psaní jsem si už na černou meruňku zvykl. Trocha horší efekt je u fotek - skvrna funguje jako náhodný anonymizér u fotografií postav s obličejem (vždycky to někdo schytá). Teď jsem opravdu rád, že jsem si s sebou vzal tolik filmů, které jsem chtěl vidět…